LOV

„BRATŘI V TRICKU A HOLEKTIV: LOV
Myslivecká romance plná cirkusových trofejí

Myslivče, myslivče, myslivečku mladý, kde jsou hezký děvčata, půjdem na číhání. Hu-ja-ja!

Vážení přátelé, vítáme Vás všechny jménem mysliveckého sdružení Bratři v triku a obory Holektiv na dnešním honu. Chtěli bychom vás upozornit na dodržování bezpečnostních předpisů. Zásadně nestřílejte kachny, které letí nízko a mezi vysokou skolte jen slabé kusy. Buďte obezřetní, neboť postřelená husa se vždycky ozve. Ke stovkám lišek, laní a srn přidejte další trofej. Ale pozor! Mnoho žen zajícova smrt a z lovce se snadno stane lovná zvěř.

Na závěr honu vás zveme na velké myslivecké hody. Sele už je jako dort, pivo jako křen a kapela má říz. A tak vám přejeme hezké počasí, naladěnou vábničku, rovné broky, dobrou mušku a LOVU ZDAR!”
– ()

K osudovému setkání souboru Bratři v tricku a Holektiv došlo v květnu 2017 v prostoru La Fabrika v Holešovicích, kdy započala myšlenka společného projektu. Zdánlivě křehké ženy uskupení Holektiv – Andrea Vykysalá, Karolína Křížková a Eva Stará – s lehkostí provádějí akrobatické akce za použití jednoduchých gest a výrazových prostředků a kloubí fyzické divadlo, akrobacii a tanec s klaunérií. Bratři v tricku – Adam Jarchovský a Václav Jelínek – v České republice ojedinělé žonglérské duo se specializuje na propojování technicky náročného žonglování s divadelním výrazem, založeným především na gagu a principech grotesky. Oběma souborům je vlastní mimořádný smysl pro humor, schopnost nadhledu a sebeironie. Veškerý tento potenciál se snoubí v novém projektu Lov, pohybujícím se na hranici mezi novým cirkusem, tancem a divadlem. Koncept a režii svěřily soubory do rukou režisérky Veroniky Poldauf Riedlbauchové, a navázaly tak na předchozí úspěšnou spolupráci v představeních Plovárna a Funus souboru Bratři v tricku.

  • Koncept a režie: Veronika Poldauf Riedlbauchová
  • Interpretace: Andrea Vykysalá, Eva Stará, Karolína Křížková, Václav Jelínek a Adam Jarchovský
  • Hudba: Julie Lupačová
  • Výprava: Marianna Stránská
  • Světelný design: Ondřej Kyncl
  • Producent: ART Prometheus, Michaela Holbíková
  • Podpora: Inscenace vznikla za finanční podpory hl.města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu ČR a městské části Praha 7
  • Partneři projektu: Cirqueon- centrum pro nový cirkus, La Fabrika
  • trailer LOV

Termíny představení

2018
LOV
2018

Recenze

Jana Soprová
Divadelní noviny
Hana Strejčková
Cirqueon
Nina Malíková
Kateřina Kykalová
Divadelní noviny
Tereza Marková
Taneční aktuality
Jak ženy, tak muži mají správný smysl pro humor a nadsázku, a zdá se, že si dobře porozuměli i s režisérkou Veronikou Riedelbauchovou. Díky tomu se podařilo téma lovu pojmout svěžím, neotřelým způsobem a bavit jím jak sebe, tak diváky. Novocirkusové prvky, včetně žonglování, fyzicky náročnějších kompozic, i tanečních choreografií, jsou sice využívány v průběhu celého představení, ale nejsou cílem. Jsou jen prostředkem vyjádření atmosféry a drobných příběhových peripetií, stejně jako nápaditý light a sound design. Tak LOVU ZDAR!
Navzdory svébytnosti obou souborů se pětice dokázala sjednotit a vznikl nápaditý tvar, který se skládá z komických střípků a dobře vypointovaných gagů, žonglérských hříček i dramaticky akčních situací.
Je to pěkné, chytré představení plné humoru i momentů, kdy člověka trochu mrazí. Spojení ženského i mužského principu – ať co do konceptu, tak interpretace – je originální a funkční. Moc se mi líbila variabilní scéna i kostýmy, které představení situují někam mezi slavnosti různých prvorepublikových spolků i trochu fantasy. Je to pěkné a doufám, že se vám všem dostane patřičného ocenění.
Ve svém trojlístku se dívky skvěle doplňují: vedle dvou drobných panenek Andrey Vykysalé a Karolíny Křížkové, představujících ženskou křehkost, jej tvoří Eva Stará s postavou „velké mámy“, jež do pohybu vnáší element živelné smyslnosti. A především, ačkoli je inscenace metaforou vztahu mezi ženami a muži, svou akrobacií dívky mezi řádky dokazují, že muže nepotřebují. Všechny figury, jež jsou založené na síle a rovnováze a zatím jsem je pokaždé viděla výhradně v podání mužských tanečníků, dokáží dívky vytvořit samy: Eva Stará své dvě menší kolegyně nosí a vystavuje jako panenky, jednu z nich si dokonce postaví na hlavu a vleže na zádech pak zároveň zvedá jednu do výše na svých chodidlech, a druhou dokonce jen na dlaních. Neuvěřitelné! Komika je v inscenaci všudypřítomná, o něco více k ní inklinuje klaunská dvojice Bratrů v tricku. V jejich podání mě nejvíce zaujal boj jelenů, jejichž parohy vytvořili Jarchovský s Jelínkem vynalézavě pouhým rozpřažením rukou s kužely, jimiž se do sebe vzápětí zaklesli. Dramatická hudba se přitom střihem měnila v candrbálovou dechovku, a vytvářela tak paralelu zvířecí rivality a hospodské rvačky a žánrovým střihem zároveň fakt, že mezi muži jde často spíše o hru než o skutečný boj. I samotná inscenace je především hrou – přemýšlet není třeba, stačí se pouze bavit vtipným propojením motivů, a především skvěle zvládnutou formální stránkou pohybových pasáží.
Taneční a akrobatické výstupy Holektivu jsou (snad jako vždy) provedeny elegantně, s lehkostí a důrazem na (sebe)ironii a správný timing. Dámy pohybem suverénně a uvěřitelně napodobují zvířata a ve spojení s mysliveckým duem rozehrávají komické situace na groteskním principu vrcholící závěrečnou hostinou. Bratři v tricku nabízejí technicky zvládnuté žonglování s míčky, kužely, noži a s celkovým smyslem pro divadelní cítění. Je třeba vyzdvihnout i vzájemnou sehranou spolupráci obou souborů.