Kaffeeklatsch

„Ei! wie schmeckt der Coffee süße,
Lieblicher als tausend Küsse,
Milder als Muskatenwein.
Coffee, Coffee muß ich haben,
Und wenn jemand mich will laben,
Ach, so schenkt mir Coffee ein!”
„Ach! jak sladká je chuť kávy,
Lahodnější, než tisíce polibků,
Jemnější než muškátové víno.
Kávu, kávu musím mít,
A když mě chce někdo potěšit,
Ach, tak dá mi kávu!”
– (J. S. Bach, Kaffeekantate BWV 211)

Kávovar svítí. Káva teče. Kaffee! Ženy sedí. Klevetí. Klatsch! Kaffeeklatsch.

* Pojem Kaffeeklatsch, neboli klevetění u kávy, pochází z období 1.pol. 19.stol. V této době nemohly ženy navštěvovat veřejné kavárny, a tak se začaly střídavě scházet ve svých domácnostech, kde popíjely kávu a povídaly si. Muži tomuto zvyku začali říkat Kaffeeklatsch.

Divadelní představení s tancem, akrobacií a kávou.

  • Koncept, interpretace: Holektiv- Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará
  • Hudba: JAK- Matěj Coufal & Julie Lupačová
  • Světelný design: L'non
  • Kostýmy: Barbora Procházková
  • Scéna: Anežka Kalivodová
  • Supervize: Adéla Laštovková Stodolová
  • foto, video: Dita Havránková
  • Premiéra: 28/5/2017 v rámci festivalu Prague Nonverbal (La Fabrika)
  • Délka představení: 60 minut
  • Za podpory: HAMU, La Fabrika, Cirqueon, Cooltour, Delonghi, KC Zahrada, MČ Praha 7, Nadace život umělce
  • Poděkování: Paralelní Polis, MamaCoffee Vodičkova, ZOOT
  • : Představení je v r.2018 součástí projektu Nová síť.
  • trailer Kaffeeklatsch

Termíny představení

2017
2018
Kaffeeklatsch
2017
2018

Recenze

Lucie Kocourková
OperaPlus
Jana Soprová
Divadelní noviny
(...) Domácí uskupení Holektiv uvedlo svou humorně laděnou inscenaci oslavující kávu a klevety – Kaffeeklatsch. Inspirovaly se dámskými kávovými dýchánky devatenáctého století, ale hlavní roli přisoudily moderní technologii – automatickému kávovaru, který zavěšen od stropu připomíná levitující božstvo. A právě tak se k němu tři kávychtivé ženy v nadýchaných sukýnkách chovají. Kávovar se pro ně stává modlou, před jejíž velebností nutno poklekat a předvést všelijaké krkolomné pózy, aby vydala zázračný hnědý nápoj. Představení je spíše mimické než akrobatické – kromě výrazné scény, kdy se dívky vzájemně staví na ramena do pyramid tak, jako jsou na sobě vyrovnány šálky na stole, je několik akrobatických kousků spíš doplňkem toho hlavního. (...) Performerky znají hranice svých možností a dokážou si i z nich udělat legraci, zahrát nedokonalost a předstírat neschopnost, což jsou zase základní atributy věčné klaunské profese, protože divákovi se vždycky lépe směje nad neštěstím druhého. Kaffeeklatsch je přímočarou parodií na zvyk, který zná každý, i když dnes se „na kafíčko“ schází ženská populace nikoli v domácnostech, ale v kavárnách. Performerky z Holektivu si vybraly vděčné téma, neutrální, ale vhodné k satirickému ztvárnění. Sebeironický přístup je sympatický a toto mim-trio se zřejmě ještě nějaký čas divákům neomrzí.
Trojice mladých žen, které si daly jméno HOLEKTIV, patří k nejzajímavějším objevům české nonverbální scény. (...) Spojení těchto tří mladých dam je ovšem velice šťastné, protože dají-li dohromady své nápady a dispozice, vzniká originální směs klaunérii, nového cirkusu, taneční choreografie a půvabné hravosti. (...) Je to jakýsi kávový rituál, připomínající seanci. Oba tyto prvky jsou zpracovány s vzácně dávkovaným humorem, ale též řemeslnou dovedností. (...) Vtipně vymyšlená scéna Anežky Kalivodové je složená z krabic a krabiček, z nichž vytahují performerky nejrůznější věci – hrníčky na kávu, vázu s tulipánem a v závěru čajovou konvici. (...) Performerky dokážou být žensky půvabné a poetické, ale zároveň se nebojí samy sebe shodit, ukázat nejrůznější ženské nešvary. Umí být hašteřivé, lstivé a záludné (v paměti utkvějí scény nenápadného předbíhání ve frontě na kávu i transformace do slepic kvokajících na dvorku). (...)