Kaffeeklatsch

(...) Domácí uskupení Holektiv uvedlo svou humorně laděnou inscenaci oslavující kávu a klevety – Kaffeeklatsch. Inspirovaly se dámskými kávovými dýchánky devatenáctého století, ale hlavní roli přisoudily moderní technologii – automatickému kávovaru, který zavěšen od stropu připomíná levitující božstvo. A právě tak se k němu tři kávychtivé ženy v nadýchaných sukýnkách chovají. Kávovar se pro ně stává modlou, před jejíž velebností nutno poklekat a předvést všelijaké krkolomné pózy, aby vydala zázračný hnědý nápoj. Představení je spíše mimické než akrobatické – kromě výrazné scény, kdy se dívky vzájemně staví na ramena do pyramid tak, jako jsou na sobě vyrovnány šálky na stole, je několik akrobatických kousků spíš doplňkem toho hlavního. (...) Performerky znají hranice svých možností a dokážou si i z nich udělat legraci, zahrát nedokonalost a předstírat neschopnost, což jsou zase základní atributy věčné klaunské profese, protože divákovi se vždycky lépe směje nad neštěstím druhého. Kaffeeklatsch je přímočarou parodií na zvyk, který zná každý, i když dnes se „na kafíčko“ schází ženská populace nikoli v domácnostech, ale v kavárnách. Performerky z Holektivu si vybraly vděčné téma, neutrální, ale vhodné k satirickému ztvárnění. Sebeironický přístup je sympatický a toto mim-trio se zřejmě ještě nějaký čas divákům neomrzí.

Trojice mladých žen, které si daly jméno HOLEKTIV, patří k nejzajímavějším objevům české nonverbální scény. (...) Spojení těchto tří mladých dam je ovšem velice šťastné, protože dají-li dohromady své nápady a dispozice, vzniká originální směs klaunérii, nového cirkusu, taneční choreografie a půvabné hravosti. (...) Je to jakýsi kávový rituál, připomínající seanci. Oba tyto prvky jsou zpracovány s vzácně dávkovaným humorem, ale též řemeslnou dovedností. (...) Vtipně vymyšlená scéna Anežky Kalivodové je složená z krabic a krabiček, z nichž vytahují performerky nejrůznější věci – hrníčky na kávu, vázu s tulipánem a v závěru čajovou konvici. (...) Performerky dokážou být žensky půvabné a poetické, ale zároveň se nebojí samy sebe shodit, ukázat nejrůznější ženské nešvary. Umí být hašteřivé, lstivé a záludné (v paměti utkvějí scény nenápadného předbíhání ve frontě na kávu i transformace do slepic kvokajících na dvorku). (...)